Hledání boha – má cesta k víře a zase zpátky

Slíbil jsem seriál na téma náboženství. První, nebo spíše nultý díl je tady. Než se pustíme do větší hloubky, myslím, že je na místě zmínit, co mne k tomuto tématu vlastně dovedlo a proč se o něj zajímám dodnes.

Jak jsem se k tomu vlastně dostal?

Náboženství mne fascinuje již drahně let, minimálně od nějakých těch nácti. Vlastně jsem se k tomu dostal přes prachsprostou závist. Narodiv se za dob, kdy bylo náboženství více méně tabu, nadto rodičům, které žádnou víru prakticky nevykonávali, byl jsem ušetřen indoktrinace od útlého mládí. Ale paradoxně jsem v době dospívání věřícím lidem záviděl, že jejich život není vytyčen krátkou úsečkou, která bude v případě opravdové dlouhověkosti nejpozději po nějakých sto letech nadobro utnuta.

Protože se považuji za člověka novým myšlenkám otevřeného, řekl jsem si, že má nevíra v „něco víc“ může být založena na prosté nevědomosti. Nakonec náboženství bylo minimálně začátkem 90. let poměrně v kurzu. Po letech represí se na veřejnosti mohli svobodně vyjadřovat kněží a k nejrůznějším odnožím křesťanství se hlásala drtivá většina lidí veřejně působících, a tak jsem si říkal, že na tom možná něco bude. Vzhledem k tomu, že mi má smrtelnost rozhodně radost nedělala a zdálo se, že řešení leží na dosah ruky, jen ho zvednout, začal jsem se aktivně zajímat, jestli na tom něco není.

Pocitově jsem sice cítil, že je náboženství jedna velká pohádka, nicméně jsem o něm nic nevěděl a tak první vědomý myšlenkový postup, na který si na začátku své cesty za bohem pamatuji je následující:

  1. Jsem nevěřící
  2. Nic o tom nevím
  3. Hromada lidí, kterých si vážím, věřícími jsou
  4. Ti o tom něco vědí
  5. Ergo: pravděpodobně mají pravdu oni a nikoliv já, nezbývá tedy, než hledat odpovědi na otázky, které nezbytně vyvstávají.

Inu, nezbývalo, než se pustit do studia.

Bible

Někdy na přelomu základní a střední školy jsem tedy poprvé přečetl nějakou zjednodušenou verzi Bible. Znáte to – příběh o stvoření světa, potopa, Sodoma a Gomora, desatero, … chození po vodě, voda na víno, nanebevzetí.

Popravdě, moc to na mne dojem neudělalo. Ovšem, říkal jsem si, toto je zjednodušená verze, vybrána jsou pouze některá podobenství, která v hardcore verzi rozhodně nejsou, respektive nikoliv doslova. Prostě podobně jako pohádky či bajky, které jsou vymyšlenými příběhy, ovšem mají za úkol přinášet nějaké poučení.

I pustil jsem se od prvního pokusu pro přečtení „normální“ Bible. Nutno přiznat, že jsem ji zpočátku nepřečetl úplně celou, protože je to fakt bichle a její čtivost často kulhá za čtivostí telefonního seznamu. Nicméně celkem podstatnou částí jsem se tehdy prokousal (vybíraje si především „příběhy“ a přeskakuje ty genealogické seznamy). A ejhle, ony tam ty bajky a pohádky jsou – servírované jako historické události.

Jednalo se o první okamžik, kdy jsem vážně zapochyboval o tom, že pokud se mi někdy uvěřit podaří, bude má víra a poslušnost bohu založena na lásce k němu a nikoliv na panickém strachu z něj. Protože brutálnější knihu jsem nikdy předtím (ani potom) nečetl a rozhodně jsem v ní nenacházel onu morální oporu, která je jí připisována – často i lidmi, kteří nevěří té „nadpřirozené části“.

Nicméně stále jsem doufal, že to prostě jen čtu špatně. I dal jsem se do četby i nejrůznějších zdrojů o Bibli a vedl nejeden rozhovor s lidmi věřícími, přičemž jsem doufal, že někde najdu návod na dvě věci – jednak kde je v nich ukryta ta morální báze, druhak jak se dá docílit toho, aby ony už na první pohled naprosto nepravděpodobné a navzájem si odporující příběhy dovedly člověka do stádia, kdy jim uvěří jako nezpochybnitelné pravdě.

Vzhledem k tomu, že píšu tyto řádky, nebude patrně žádným velkým spoilerem, že jsem žádnou smysluplnou odpověď nikde nenalezl. Prakticky vždy, když se nějaký kontroverzní, sám sebe popírající, popřípadě zřejmě nesmyslný a nemorální výrok vyskytl, dočkal jsem se jedné nebo více z následujících odpovědí:

  • to nesmíš brát doslova
  • boží motivaci nemůžeme chápat
  • musíš to brát v souvislostech (v jakých?)
  • je to psáno v jiné době, nemůžeš se na to dívat dnešníma očima
  • ty tomu prostě nerozumíš, to vyžaduje víru

A to nepočítám odpověď, která mne šokovala snad vůbec nejvíc: mnohý křesťan, pro kterého by měla být Bible alfou i omegou veškeré morálky a životních postojů, mi přiznal, že Bibli vlastně nečetl – resp. se nedostal přes fázi té zjednodušené verze pro děti, plus možná ještě nějaké to nedělní kázání v kostele.

Inu, já nakonec svůj nelehký úkol se Biblí prokousat zvládl, ty podstatnější části jsem četl několikrát. Že bych z toho byl nějaký moudřejší, se ovšem rozhodně říci nedá.

Rodí se skeptik

Nutno podotknout, že k tomu, abych ve své snaze o uvěření selhal, nemusel jsem si s touto nelehkou četbou dávat tu práci. Ono stačilo poznat způsob argumentace věřících, když jsem se vskutku upřímně snažil najít cestu k uvěření.

V principu se všechny argumenty dají shrnout do následující myšlenkových konstrukcí:

  • víra v boha je jediným logickým důsledkem toho, že hromadě věcí nerozumíme (= bůh je nevědomost)
  • když o něčem, co jsme doposud považovali za nadpřirozené, zjistíme, jak to funguje, je to důkaz boží rafinovanosti (= bůh je fyzika plus platí předchozí)
  • když je bůh v rozporu s logikou, obětujeme logiku, nikoliv boha (= bůh logiku nepotřebuje)
  • když něco vyjde, bůh projevuje svou lásku (= bůh je milostivý)
  • když něco nevyjde, bohu nerozumíme (= bůh je nevyzpytatelný)
  • když je někdo za nepravost potrestán, boží mlýny melou (= bůh je spravedlivý)
  • když někdo potrestán není, mohou za to lidé (= bůh dává lidem volnost).

Je zajímavé, kolik tvrzení o tom, jak funguje svět po stránce přírodovědné (fyzika, biologie…), je obsaženo v Bibli. Přesto jedním z nejčastějších tvrzení mnoha věřících je, že věda a víra jsou mimoběžné, že nejen mohou koexistovat, ale že jedna nebo druhá dle definice nemůže vyvrátit druhou. Jednoduše vše, co je z biblických tvrzení o tom, jak svět vypadá, je pouze podobenství, zbytek jsou boží zázraky, kterými se věda zabývat nemůže a musíme je brát jako fakt, o kterém se nediskutuje.. (Nutno podotknout, že první skupina s časem povážlivě roste na úkor skupiny druhé.)

Věřící rádi argumentují logikou do okamžiku, než je logika dožene. Viz slavné podobenství o hodinách a hodináři: najdete-li v přírodě hodiny, je zřejmé, že nevznikly náhodným přeskupením kamení a písku, hodiny jednoznačně implikují existenci hodináře. Vesmír je nekonečněkrát komplikovanější a vyladěnější než ty nejsložitější hodiny. Musí tudíž existovat hvězdný hodinář neboli bůh. Na otázku, kdo stvořil hodináře, se dočkáte pouze vševysvětlujícího: bůh je mimo vesmír a jeho zákonů (včetně kauzality a logiky). Proč, jak to víš? Proto. Tomu se říká víra a to je dar. A proč mne tím darem bůh neobdařil? Proto.

Nakonec asi nejlepším ze špatných argumentů, na který jsem na své cestě hledání víry narazil, je takzvaná Pascalova sázka. Fyzik a matematik, ale současně i teolog Blaise Pascal v ní tvrdí následující: existují dvě možnosti – buďto má křesťanství pravdu, nebo ji nemá (pomiňme pro tuto chvíli fakt, že pan Pascal jaksi ignoruje existenci jiných náboženství). Pokud pravdu nemá, prostě umřeme a nic se neděje. Konec a šmytec. A nebo ji má. V tom případě je zcela logicky mnohem lepší věřit, protože pak bude člověk po smrti za svou víru odměněn.

Pomineme-li do očí bijící oportunismus tohoto přístupu, je tu problém s tím uvěřením. Kdyby bůh nebyl vševědoucí, ještě by to dávalo smysl – člověk by se poměrně bez problémů mohl jako věřící chovat. Ovšem není možné si poručit uvěřit, i když to člověku může přijít jako výhodnější varianta. A pokud člověk neuvěří vnitřně, vševědoucí bůh to pochopitelně ví.

Já se upřímně snažil k víře dojít. Čím více jsem se o téma zajímal, tím více jsem se od tohoto cíle vzdaloval a získával čím dál pevnější přesvědčení, že víra a náboženství jsou škodlivé i jako pouhý myšlenkový koncept.

Éra YouTube

Své názory jsem si budoval poměrně dlouho, považoval je za celkem neprůstřelně vyargumentované, nicméně stále mi chyběla debata s opravdovými autoritami… a pak přišel YouTube.

V okamžiku, když jsem zjistil, že může být nejen téměř nekonečným zdrojem záběrů pitvořících se zvířátek, ale i vzdělávacího obsahu, zajásal jsem. Pominu-li četbu několika teologických knih, neměl jsem do té doby možnost sledovat konfrontaci názorů mně blízkých s opravdovými „odborníky“ – vysoko postavení kněží a teologové z prestižních univerzit se v mém okolí bůhvíproč jaksi nevyskytují.

Ke svému překvapení jsem zjistil, že nikdo z nich v bezpočtu debat, které jsem od té doby zhlédl, neřekl nic, co bych do té doby neslyšel. K obdobnému překvapení došlo i na druhé straně barikády – drtivá většina závěrů, ke kterým jsem došel sám, byla identická s těmi uváděnými ve zmíněných debatách.

I když ono to vlastně zas až tak překvapivé není, k podobným závěrům dojde asi každý, kdo se bude tímto tématem zabývat, nejedná se o raketovou vědu.

Nicméně tato korelace mi dodala odvahu, jít s kůží na trh a trochu se na dané téma rozepsat. Ne, nemyslím si, že bych nějaké věřící donutil začít pochybovat. Ale mám prostě potřebu, své názory vyjádřit, a pokud by se mi snad na dané téma podařilo vyvolat nějakou debatu, která, mám pocit, v Česku prakticky neprobíhá, bude to jen bonus navíc.

Ale proč? Víra je přece každého soukromá věc

A víte co? Dnes už je to dost dlouhé. Nechme si tuto otázku otevřenou do dalšího dílu.

Komentáře

[1] Vaclav Herman

Ty jsi jak americky serial...konecne to zacina byt zajimave a ...to be continue

Přidáno: 22. 10. 2015 19:01

Na komentář reagoval [2] Malis

[2] Malis

A tak je to správné. No ni?

Přidáno: 22. 10. 2015 22:54

Tento komentář je reakcí na [1] Vaclav Herman

[3] Dejwos

Ahoj Malisu,
rád se s Tebou na toto téma pobavím, je vidět že to stále v Tobě hlodá anedá pokoj, mám pocit, že semínko pochybností je zaseto právě u Tebe a to je dle mého názoru dobře. Jak říká autor Malého prince Antoine de Saint-Exupéry: " Správně vidíme jenom srdcem, to co je důležité je očím neviditelné." Každý může příjmout víru jako dar (proto je to dar a lze jej odmítnout), Bůh klepe na "dveře" každého z nás, ale protože jsme svobodní, rozhodnutí o otevření "dveří" je pouze na nás, klika je totiž jenom zevnitř.

Přidáno: 23. 10. 2015 10:01

Na komentář reagoval [4] Malis

[4] Malis

Pro náboženství jsem sice již asi definitivně ztracen, nicméně rád si na toto téma podebatím s kýmkoliv, koho to také zajímá, obzvláště pokud je z druhého tábora.

Přidáno: 24. 10. 2015 18:34

Tento komentář je reakcí na [3] Dejwos

[5] Duke

Je omyl domnívat se, že víra v Boha (či v božstva) byla jakýmsi únikem ze stavu, že člověk něčemu nerozuměl a potřeboval si to zdůvodnit. To je jen naivně tendenční nahlížení na věc dané současnými okolnostmi vývoje člověka (ve smyslu: podle sebe soudím tebe). V dřívějších dobách měl člověk mnohem užší kontakt s duchovními světy (skrze jasnozřivost), ale tento kontakt byl postupně oslaben, aby nepřekážel tomu, co mělo být následně vyvinuto, a to je individuálně (svobodně) myslící člověk. Tam, kde jasnozřivost byla překážkou, víra však zůstala nutností, neboť člověk je niterně založen tak, že víru v Boha prostě potřebuje k životu (doslova k čerpání sil života z duchovních světů - jak řekl Kristus, když ho pokoušel Satan: Nejen chlebem živ je člověk, ...). A jak s vývojem oslabuje jasnozřivost, tak zejména v civilizaci západu posiluje schopnost individuálního myšlení. A tuto schopnost máme využít k tomu, abychom svou víru v Boha posílili věděním, nikoli abychom na základě parciálního vědění a sci-fi teorií víru zavrhli a tím se odsoudili k ustrnutí ve vývoji (jak by si to přál právě ten Satan). Samozřejmě, že myšlení může pracovat pouze s tím, co vnímáme, a jelikož v drtivé většině již jasnozřiví nejsme, nemůžeme jasně vnímat to, co přichází z duchovních světů, a nemůžeme tedy aktuálně bez dalšího svou víru proměnit ve vědecké poznání. Můžeme však své myšlení trénovat na tom, co vnímat můžeme, abychom byly připravení ho pak použít na to, co budeme schopni vnímat v pozdějších etapách vývoje.

Co se týče Malisova shrnutí argumentů věřících, tak je třeba říct, že z nevědění (a proto neschopnosti vyargumentovat svou víru v Boha) věřícího nelze usuzovat, že věřit v Boha je obecně chyba. Tendenčního uvažování se dopouštějí všichni. Věřící i nevěřící.

Přidáno: 25. 10. 2015 14:43

Na komentář reagoval [6] Malis

[6] Malis

Díky za komentář, ovšem to s tou jasnozřivostí a Satanem, mírně řečeno nedávám. Ale o tom nakonec tento seriál je.

Přidáno: 27. 10. 2015 10:45

Tento komentář je reakcí na [5] Duke

Komentáře k článku jsou uzavřeny.

Sdílejte na sociálních sítích