Vše o akordech pro lamy

Jako každý správný nadpis i tento pochopitelně lže. Zdaleka zde není vše o akordech. Je tu však dost informací, které budete potřebovat, abyste při hře na kytaru (ale pochopitelně i jakýkoliv jiný nástroj) nebyli nuceni hrát místo akordu, který autor zamýšlel něco jiného – ale současně abyste věděli, kdy si to dovolit můžete a místo hledání nějakého krkolomného hmatu tam vrazit něco jednoduššího, co bude obsahovat správné tóny (i když možná ne všechny).

Varování: pokud jste hudebník s praxí, nedejbože dokonce vystudovaný, rychle pryč. Toto je článek pro lidi, kteří nevědí. Proto je tu hromada zjednodušení (občas záměrných, občas způsobených tím, že autor sám je samouk, který tomu prd rozumí). Nicméně jako praktická příručka to funguje. Slibuju.

Stupnice, durové stupnice

Pokud víte, co to je stupnice, jaký je rozdíl mezi dur a moll, a jaké jsou intervaly mezi jednotlivými tóny, můžete tuhle část s klidem přeskočit. Protože je toto ovšem článek pro lamy, měli bychom začít od opravdových (brutálně zjednodušených) začátků.

Nebudeme-li brát v potaz nějaké exotické divnosti a vyjdeme z toho, co jsme schopni zahrát na běžném piánu nebo kytaře, máme k dispozici dvanáct různých tónů. V našich zeměpisných šířkách se takřka výhradně používají stupnice dur (zní vesele) a moll (zní smutně).

Naštěstí se ukáže, že pro tvorbu akordů potřebujeme znát téměř výhradně pouze stupnici dur. Nejjednodušší stupnice, C-dur, to jsou bílé klapky na piánu. C, D, E, F, G, A, H. Pak se to už opakuje C a tak dál. Mezi jednotlivými tóny ve stupnici jsou různé rozestupy: mezi C a D je interval 2 (mezi klávesou C a D je ještě černá C# - # značí o půltón vyšší než první písmenko, čteme cis. Stejně tak malé b, většinou psané jako index, tj. např. G^b, popř. Gb znamená o půltón nižší než G, čteme ges). Pokud budu chtít vytvořit jakýkoliv akord, budu potřebovat vědět, jaké noty jsou v durové stupnici od daného písmenka, např. že G-dur jsou tóny G, A, H, C, D, E, F#. Tyto tóny jsou od G stejně daleko, jako jsou tóny ve výše uvedené stupnici C-dur daleko od C.

Pokud netušíte, jaké tóny do dané durové stupnice patří, např. jaký je pátý tón ve stupnici A, prostě si to odkrokujte od C (pátý tón je o sedm půltónů vyšší než C, tj. G, o sedm půltónů vyšší tón než A je E). A pokud byste tápali, tak si prostě alespoň těch pár hlavních dur stupnic vypište, zas tolik jich není.

Podstatou tohoto lehce komplikovaného úvodu je následující: V durové stupnici je 7 různých tónů, které potřebujeme znát. Pokud tomu tak je, je tvorba libovolného akordu celkem triviální věcí. Odteď to už bude mnohem jednodušší, slibuji.

Sedm tónů

Hlavní pomůckou, která nám umožní pochopit, co všechna ta čísla a písmena za hlavním názvem akordu znamenají, je, když si jednotlivé tóny v durové stupnici očíslujeme. Protože v příkladech budu uvádět nejjednodušší stupnici C-dur, máme následující očíslované tóny: c1, d2, e3, f4, g5, a6, h7 (c8, d9, e10, f11, g13). Máme tedy sedm tónů, které se opakují. Tj. osmý tón je stejný jako tón první (je pochopitelně vyšší, ale našemu uchu zní jako varianta téhož, mezi prvním a osmým tónem necítíme vůbec žádné napětí, pro naše ucho jsou z praktického hlediska identické).

Tato čísílka si zapamatujme. Jak se ukáže níže, to že uvádím tóny 1-13 není úplně náhodné.

Co je to akord, kila, dur vs. moll

Teoreticky je akord jakýkoliv souzvuk 3 různých tónů, přičemž pokud jsou tóny pouze o oktávu výše nebo níže, jsou z hlediska akordu tónem jedním (tj. tóny 1 a 8 hrány současně jsou z hlediska akordu tónem jediným).

Akord by sice teoreticky mohl být libovolný souzvuk tří různých tónů, ovšem znělo by nám to poněkud kakofonicky, tj. hnusně.

V praktickém životě se akord skoro vždy skládá z primy (1), tercie (3) a kvinty (5). K tomu je pak možné něco přidat, případně to modifikovat, ale základem je tato kombinace 1 + 3 + 5. Říká se tomu durový akord a budeme to brát jako výchozí bod, od kterého budeme vše odvozovat - v našem případě to bude akord C-dur. Ten se skládá z prvního, třetího a pátého tónu stupnice C, tj. c, e, g. Protože se jedná o akord základní, ono „dur“ se skoro nikdy nepíše, zapisuje se pouze písmeno:

dur = 1 + 3 + 5; C = c + e + g

Durový akord zní v principu vesele. Pokud snížíme tercii (tj. 3, v našem příkladu tón e) o jeden půltón, máme akord mollový. Ten zní „smutně“. A je to vše, co musíme udělat. Mollový akord se častěji než C-moll zapisuje jako Cmi či Cm, někde, což osobně považuji za poněkud matoucí, můžete setkat se zápisem malými písmeny (C = C-dur, c = C-moll), popř. C— (C dlouhá pomlčka). My tu budeme používat asi nejčastější zápis Cmi, (pokud potřebujeme snížit tón v našem výběru o půltón, naznačíme to mínuskem za číslem), tj.:

moll = 1 + 3- + 5; Cmi = c + es + g = c + dis + g

Jediný rozdíl mezi mollovým a durovým akordem, za kterým bude napsáno něco dalšího, tudíž bude ta snížená tercie, jinak v něm budou tóny stejné. I když zatím nevíme, co bude za tóny v akordech C7/5- a Cmi7/5-, víme již, že se budou lišit v tom, že jeden bude obsahovat tón e a druhý tón es.

Existují pak ještě akordy, které vlastně akordy nejsou, protože obsahují jen dva tóny, ale jsou především v rokové či metalové hudbě používány tak často, že by byl hřích je nezmínit. Česky se jim přezdívá kila, anglicky power chords, a vyznačují se tím, že neobsahují tercii. Většinou se zapisují jako C5, na kytaru se dají hrát dvěma prsty a nezní ani vesele ani smutně. Je na nich zajímavé to, že se s nimi prakticky nikdy nesetkáte ve zpěvníku písniček k táboráku, zatímco na rokovém koncertu skoro jiné akordy neuslyšíte.

5 = 1 + 5; C5 = c + g

Obraty

Vzhledem k tomu, že tento článek je psán primárně pro kytaristy (ostatní muzikanti umějí noty a vše z tohoto dávno znají), je potřeba zmínit ještě jednu podstatnou věc, a tím jsou obraty akordů. Když si řekneme, že v akordu dur mají být noty 1 + 3 + 5, neznamená to nezbytně, že musejí jít v tomto pořadí a že od sebe musí být v tomto rozestupu. Prostě v akordu C musí být noty c, e a g a je (skoro) jedno v jakém pořadí. Časem zjistíte, že zní lépe, pokud nejnižší tón, který v akordu hrajete, je prima (tj. v akordu C nota c), tím, jaký zvolíte obrat, můžete trochu pozměnit zabarvení výsledného zvuku, ale to už jsou vskutku detailnosti. Různým kombinacím toho, jak jsou ty tóny za sebou, se říká obraty, je to o krapítek složitější, ale víc bych se v tom tady nerýpal. 

Sedmičky, 7maj

Jedním z nejčastěji používaných akordů kromě těch základních je sedmička. Tento akord většinou navozuje pocit, že v melodii přijde změna. Paradoxně je jediným, který je poněkud nepravidelný, pokud se číslování týče. Když se podíváme na to, jak jsme si očíslovali jednotlivé tóny ve stupnici, neodpovídá sedmička tónu sedm, ale tónu o půl tón nižšímu (7 = malá septima).

7 = 1 + 3 + 5 + 7-; C7 = c + e + g + b

mi7 = 1 + 3- + 5 + 7-; Cmi7 = c + es + g + b

To, co bychom logicky očekávali pod pojmem 7 se ve skutečnosti nazývá 7maj, velká septima (čteme to maj 7, popřípadě jen maj). Jedná se o takový zvonivý, otevřený zvuk. V moll se moc často nehraje, většinou se setkáme s durovou variantou.

7maj = 1 + 3 + 5 + 7; C7maj = c + e + g + h

Šestka, devítka, jedenáctka, třináctka

Ostatní čísla znamenají, co máme přidat k základnímu akordu. Od devítky výše ovšem existuje takový zvláštní úzus, že takový akord automaticky v sobě obsahuje sedmičku (onu sníženou) a výše. Tj. akord 9 se ve skutečnosti skládá z 9 i 7, 11 obsahuje také 9 a 7, 13 obsahuje kromě třináctky také 11, 9 a 7. (Je dobré si povšimnout, že jinak je tón 9 vlastně ekvivalent dvojky, 11 čtyřky a 13 šestky). Chceme-li hrát místo snížené sedmičky maj, zapíšeme to tak, že přidáme 7maj. To znamená že:

6 = 1 + 3 + 5 + 6; C6 = c + e + g + a

9 = 1 + 3 + 5 + 7- + 9; C9 = c + e + g + b + d

11 = 1 + 3 + 5 + 7- + 9 + 11; C11 = c + e + g + b + d + f

13 = 1 + 3 + 5 + 7- + 9 + 11 + 13; C13 = c + e + g + b + d + f + a

13/7maj = 1 + 3 + 5 + 7 + 9 + 11 + 13; C13/7maj = c + e + g + h + d + f + a

(mollové varianty pak pochopitelně s es místo e)

Třináctky jsou vůbec zajímavé akordy. Zaprvé, ačkoliv je občas v nějakých kytarových zpěvnících najdete, plné je na normální kytaru prostě nezahrajete, i kdybyste si prsty ulámali. Skládají se totiž ze sedmi tónů, což se na šest strun hraje dost blbě. A 13/7maj je pak zajímavý tím, že se vlastně jedná o celou stupnici (cdefgah).

Add, sus

Co si budeme povídat, ty vysoké akordy jsou většinou až zbytečně překombinované, ovšem je často fajn zvuk obohatit o nějakou tu přidanou či změněnou notu. Add znamená „přidat k akordu“, sus znamená nahradit tercii. Zápis add9 jinými slovy znamená přidat devítku (bez sedmičky), 4sus znamená místo tercie hraj čtyřku (aby to bylo trošku chaotičtější, sus se za dvojku a čtyřku někdy nepíše, takže narazíte na C4 nebo C2, někdy se setkáte se zápisem jen Csus, což znamená totéž co C4sus). Pár příkladů:

2sus = 1 + 2 + 5; C2sus = c + d + g

4sus = 1 + 4 +5; C4sus = c + f + g

add9 = 1 + 3 + 5 + 9; Cadd9 = c + f + g + d

add9/4sus = 1 + 4 + 5 + 9; Cadd9/4sus = c + f + g + d

Kombinovat pochopitelně můžeme do aleluja.

Divnosti: dim, 5+…

Speciálním akordem je dim. Dim je vlastně moll6/5-, ale nezní ani durově ani molově, protože se jedná o zvláštní situaci, kdy je stupnice rovnoměrně rozdělena na 4 stejné intervaly, takže není pocitově poznat, kde akord „začíná“. Schválně si zkuste porovnat Cdim a Adim.

dim = 1 + 3- + 5- + 6; Cdim = c + es + f# + a

Zvýšíme-li kvintu, píšeme to buďto jako 5+ nebo jednoduše jako +. Stejně jako v případě dim nám plusko rozdělí všechny tóny ve stupnici rovnoměrně, tentokrát na třetiny. C+ se tudíž rovná E+ i G#+. U táboráku se s ním moc nesetkáte, v jazzu už je to jiná.

+ = 1 + 3 + 5+; C+ = c + e + g#

Zlomky

A pak je ještě jedna kategorie akordů, se kterými se můžete setkat - akordy ve tvaru zlomku. C/H, C/G apod. V tomto případě se akord tvoří úplně jednoduše - to před zlomkem je prostě akord, v našem případě C-dur. To za zlomkem je pak basová struna, kterou hrajeme (většinou se tím nějak vyhrává melodie). Už není potřeba řešit, jestli to za zlomkem do akordu patří nebo ne, prostě to bude ten nejhlubší tón, který nám v akordu zazní. (Tj. C/H je technicky vzato C7maj, protože c-e-g-h, ovšem v tomto případě záleží na pořadí, nota h bude daném akordu právě jednou a bude to ten nejhlubší tón, který budeme hrát. Obdobně C/G nám neříká, že máme něco do akordu přidat, protože g už v akordu obsažené je, to lomeno gé znamená pouze to, že to G máme zdůraznit v basech). C/C se většinou nepíše, protože základní tón coby nejnižší, co v akordu zazní, se předpokládá tak nějak automaticky, pokud ovšem např. chceme zdůraznit klesající basovou linku a napíšeme C/C, C/H, C/A, C/G, zas až tak moc se nestane, ale prosté C bude stačit a průměrně zběhlému drnkálistovi to dojde. 

Závěr

Tak nevím, snad se mi to podařilo napsat co nejjednodušeji. Není to pochopitelně kompletní, ale skoro. Odedneška, pokud narazíte na paakord typu Cmi75-, nebude pro vás problém si odpočítat 1 + 3- + 5- + 7- = c  + es + ges + b. Je to v principu primitivní a dá se s tím celkem zadarmo zamachrovat. Dokážete třeba poskládat název akordu, který odpovídá prázdným strunám na standardně naladěné kytaře?