Star WTF?

Z mého seriálu o náboženství je asi zřejmé, že nemám problém do světa pouštět myšlenky velmi kacířské. Dnes jsem se ovšem rozhodl zariskovat a půjdu ve svém rouhačství mnohem dál, než je mezi slušnými lidmi představitelné.

Podle všech mi známých definicí bych se asi měl považovat za geeka. Svůj život trávím z velké části za klávesnicí počítače už od dob, kdy většina lidí na naší straně železné opony pomalu ani nevěděla, co to slovo znamená, mým nejoblíbenějším předmětem ve škole byla matematika, za skvěle strávený volný čas považuji četbu o vývoji matematiky či sledování vědeckých (více či méně populárně pojatých) kanálů na YouTube a považuji se za milovníka sci-fi a fantasy (už na gymplu, tj. dlouho před Jacksonem, jsem připravil dobrovolný(!) referát na téma Pán prstenů a nestačila mi na to vyučovací hodina).

Ať už tento výčet považujete za chvástání nebo dobrovolné veřejné přiznání k tomu, že jsem magor, jedno by mělo být jasné. Měl bych být zcela jednoznačně cílovou skupinou všech filmů s hvězdičkou. Nemám teď výjimečně na mysli nějaké prasárny (ty u mne padají poměrně na úrodnou půdu), ale vše, co začíná slůvkem Star. Star Wars, Star Trek, Star Gate, o Star Troopers (raději) nemluvě, a jim podobné – přihodit bych mohl všechny možné Avengery, Indiany Jonese atd.

Hvězdné války

Problémy tohoto světa letos před vánocemi (i vánoce samotné) blednou v očekávání zcela přelomové události – do kin jde sedmý díl Hvězdných válek (a konečně to asi přestal režírovat Tarantino, protože sedmý díl má být opravdu sedmý).

Ještě dříve, než to někdo viděl, už to vydělalo přes miliardu dolarů. Nějakých třicet miliard korun za něco, co nikdo ještě neměl možnost vidět! A vydělá to bezpochyby násobně více. Skoro si až říkám, že na tom asi opravdu musí něco být a divný jsem já.

Schválně jsem se minulý týden podíval doposud natočené díly této ságy. Říkal jsem si, že mi dříve muselo něco unikat. Ale upřímně to pro mne stále byly přetrpěné hodiny. Asi vidím něco jiného než zbytek světa, ale já viděl toto (staré – tj. podle všech ty lepší díly; příběh ani nevím, jestli popisovat, protože jsem si žádného moc nevšiml, ale podívejme se na postavy):

Hlavní hrdina takový voľaký nezařaditelný, ale co, toho bych ještě se skřípěním zubů skousl, je to mladý kluk, který do toho spadl tak nějak po hlavě. Sice je v každém céčkovém karate filmu s Jeanem-Claudem výcvik zelenáče, který se mění na vraždící bestii, uvěřitelnější než jeho výcvik na rytíře Jedi, ale budiž. Ostatní postavy jsou na tom hůř – nedávají prostě žádný smysl z pohledu děje, ani z pohledu zábavnosti. Roboti jsou prostě debilní (asi mají být komickými postavami, ale jako fakt?), všemi milovaný Chewbacca nedělá kromě podivných zvuků prostě absolutně nic, byť to má být nějaký extra mechanik. Princezna Leia mi přijde, že má permanentní krámy nebo poruchu osobnosti oscilující mezi nasraností (80 procent času) a nepodloženými zamilovanými pohledy (zbylých 20 procent). Ale úplně nejvíc je Harrison Ford. Proč, když už to musí být nezodpovědný zadlužený flákač, to není pořádný nezodpovědný zadlužený flákač? Když už si jednou uvědomí nutnost zodpovědnosti, proč mu to vždy vydrží cca 3 minuty přes hlavní bitku a pak mu zas rupne v bedně? Proč ho přesto všichni znovu a znovu milují? Záporné postavy jsou aspoň záporné. Byť jsem jejich motivaci k většině činů při sebevětší snaze nepochopil, mají aspoň trošku bububu faktor. Hranici mezi komixem a hraným filmem se ovšem nedaří překročit ani jim.

Chápu, že v době, kdy byly první (tj. čtvrté) Hvězdné války natočeny, byly technické možnosti trošku někde jinde než dnes, takže to tehdy nějaké publikum mohlo přilákat. Jenže když odečteme technické zpracování (které dnes paradoxně vyvolává pouze úsměv), měl by nám zbýt příběh a herecké výkony. A to jsou věci, kterých jsem si já tedy nevšiml. (Schválně, srovnejte to s jen o dva roky mladším Vetřelcem – ten by klidně mohl být natočen dnes a byl by stále uvěřitelný, strašidelný, nebyl by sám sobě karikaturou. A to i proto jeho technické zpracování, jakkoliv namakané, nejde za hranice toho, co byli filmaři schopni vyrobit. A proto to stále funguje.)

K novým (ode dneška polostarým) epizodám asi tolik: když už jste měli rádi původní Star Wars, co vám tak strašně vadilo na epizodách jedna až tři? Vždyť je to v bleděmodrém to samé, akorát s trošku novějšími efekty (plus snad jediným opravdu zajímavým nápadem – a to, udělat z veskrze kladné postavy Anakina nakonec hlavního záporáka). Nemůžu tvrdit, že se mi to líbilo, protože to byly stále staré známé Hvězdné války, ale popravdě se mi to nelíbilo o malinkatý krapítek míň.

Star Trek a Hvězdná brána

Tyto dva kultovní seriály si dovolím shrnout do jednoho hesla, protože je mám osobně oba zařazené do kolonky papundekl. No vážně – kdo by řekl, že bude možné desítky let točit seriál(y), kde se bojíte, že osazenstvo omylem prokopne nejbližší skálu? Ovšem postavy jsou naštěstí tak prkenně statické, že prokopnutí čehokoliv nehrozí. Opět chápu, že je potřeba brát v úvahu dobu vzniku, ale říkám si, že i před padesáti lety (původní Star Trek) existovala hromada herců, kteří uměli hrát, a scénáristů, kteří uměli psát scénáře. A jejich výtvory se přesto nestaly takovými legendami.

Oba dva tyto seriály, bez ohledu na to, o kterou řadu se jedná, mají ve většině dílů zhruba následující dějovou linku: blížíme se k, či bránou projdeme na nějakou planetu. Ta je téměř vždy osídlena obyvatelstvem o síle jedné vesnice (pochopitelně z papundeklu). Většinou to pak je obyvatelstvo na úrovni vývoje středověké společnosti, ale současně disponuje nějakou ultramega technologií, kterou buďto vyrobili jejich předci nebo jim ji předali nějací bohové. Vznikne beznadějná situace, která se ovšem vyřeší kombinací technologie starodávné, moderní lidské a dobroty srdcí všech zúčastněných. Ale většinou není možné mít o naše hrdiny moc strach, protože elitní vojáci nepřítele střílejí paprsky, které lítají pomaleji, než když hodíte míčkem na líný tenis a to vždy pouze do těch překližkových zdí okolo našich hrdinů. A když už se trefí, tak to nikdy není fatální (pokud se nejedná o nějakou postavu najatou pouze na daný díl, ta to má blbé).

Fenomén?

Jako že nic proti všem těmto uměleckým dílkům, pokud běží ve všední den odpoledne na Nova Cinema. Tam se naprosto hodí. Jako levné pohádky pro čerstvě náctileté by to asi také fungovalo.

Dokážete mi ovšem někdo vysvětlit, jak se z nich stal fetiš jedné z objektivně nejchytřejších skupin lidí, co na této planetě žijí? Ano, rád bych se k té skupině řadil. Ale prostě mi není dáno. No, všichni prostě geekové být nemůžeme. Chjo.

P.S.: Přiznávám, že se mi relativně líbil film, ze kterého vychází Hvězdná brána (to ještě toho plukovníka/generála nehrál McGyver, který je ztělesněním všech vtipů o zelených mozcích – čím blbější, tím vyšší hodnost). A až na naprosto příšerné herecké výkony mi přišla celkem dobrá myšlenka prvního Star Trek filmu (V’Ger). Ne že bych je rovnou chtěl nominovat na Oscary, ale proti zbytku óká. Ale s tím asi neprojdu, co?

Komentáře

Doposud nikdo nereagoval, můžete být první.
Komentáře k článku jsou uzavřeny.

Sdílejte na sociálních sítích