Politický kompas

Svět je komplikované místo. A je poměrně logické, že aby se v něm normální smrtelník mohl orientovat, je potřeba používat zkratky a zjednodušení. Jasně, občas záleží na detailu, ale mnohdy (většinou?) si se zaokrouhlenými hodnotami vystačíme.

Je hezké, že existuje barva lososová (pro chlapy: prej jako fakt), ale jak často se dostanete do situace, kdy vám nestačí růžová nebo oranžová?

Je fajn vědět, že π je iracionální číslo, ale jak často nám nestačí 3,14? (Fun fact: budeme-li chtít spočítat obvod vesmíru s větší přesností než je průměr atomu vodíku, bude nám stačit 39 desetinných míst. Přesto π známe – tedy znali v roce 2013 – s přesností na nějakých 12 bilionů desetinných míst a počítáme dál…)

Je super znát všemožné politické, ekonomické či společenské směry a názory, ale v každodenní debatě prostě není možné analyzovat naprosto všechno, co si daný jedinec myslí o všem. A proto byl zaveden princip levice a pravice. Ale…

Ale problém je, že to ani zdaleka nefunguje. Vůbec. Pokud se pokusíte společnost rozdělit na levici a pravici, zjistíte, že to nejde. A není to v tom, že se jedná o tak moc velké zjednodušení, jako by vám z losové snižováním rozlišení vyšla černá a π jste si dozaokrouhlovali až na nulu.

To, že se při přílišném zjednodušení vytratí sama podstata, se občas stát může, ale v tomto případě je problém jinde – a totiž v tom, že tento koncept nefunguje ani v principu. U dělení společnosti na levici a pravici se totiž na jednu osu zanášejí zcela nesouvisející hodnoty. A pak „něco“ vyjde. Ale to „něco“ má pak zcela nulovou vypovídací hodnotu.

A to je taky důvod, proč může vyjít, že Hitler a Stalin se nacházejí na koncích této pravolevé osy – a my ostatní jsme jaksi automaticky považováni za „něco mezi“. A nevím jak vy, ale já mezi těmito dvěma být nechci. (Pro férovost nutno uznat, že zrovna toto je taky dost zjednodušující až zavádějící příklad: pojmy ultrapravice (Hitler) a ultralevice (Stalin) – mají ve skutečnosti pramálo společného i s tímto jinak pofiderním pravolevým dělením. Prostě si někdo všiml, že se Hitler a Stalin (nakonec) neměli moc rádi, tak musí být na opačných pólech politického spektra. A ono se to kupodivu ujalo.)

Existuje ovšem pohled na věc, který tyto evidentní nelogičnosti odstraňuje. Říká si „Politický kompas“ a popisuje politické názory jednotlivce nikoliv na jedné přímce, ale v rovině. Na jedné ose je zjednodušeně řečeno názor na ekonomiku (komunismus vs. neoliberalismus), na druhé role státu a společnosti (autoritářství vs. libertarianismus).

Jasně, je to taky zjednodušující, ale toto zjednodušení už něco o názorech člověka napovídá.

Na stránce je možné si dát si i test, který vám prozradí, kde si asi tak stojíte. Jako v každém podobném testu budete u mnoha otázek tápat s odpovědí, protože nebudete souhlasit se samotnou otázkou, nebo ji budete považovat za zavádějící, protože „nesouhlasit“ můžete občas ze zcela opačných důvodů (namátkou např. hned ta první). Takže jasně – je to pouze orientační, ale na rozdíl od dělení pravice-levice už se z toho něco dozvíte.

A jen pokud by vás to zajímalo – jsem dost vpravo dole. A jsem za to rád. Ono je určitě lepší být v kvadrantu s Friedmanem než Stalinem nebo Hitlerem, no ni? (Popravdě bych pocitově řekl, že jsem ještě více vpravo i dole, než mi v tom testu vyšlo – cca [4; -4]. Zaprvé to může být způsobeno těmi ne zcela jasnými otázkami, zadruhé možná nejsem až takový extrémista, za jakého se považuji. A vzhledem k tomu, že před nějakými deseti lety mi to víc vpravo a dole vyšlo, možná to taky znamená, že měknu.)

Zajímavé, i když podivné bezesporu je, že toto dělení na pravici a levici stále přežívá, byť to zcela evidentně neznamená ale lautr nic. Na stranu druhou přiznávám, že přestože to vím, žiji v tomto systému už moc dlouho a toto dělení mám taky příliš hluboko zaryté pod kůži, abych při slovním spojení „česká pravicová strana“ nenadskočil. Nebo vy nějakou (z)volitelnou českou „pravicovou“ stranu znáte? Jo počkat, vždyť vlastně celý tento článek je o tom, že je to blbost už z principu… Tak znáte nějakou stranu, která by byla na grafu vpravo dole?

P.S. alias malý disclaimer: O politickém kompasu jsem se dlouho zdráhal psát, protože mi to přišlo tak samozřejmě známé, že jsem se chtěl vyhnout posměchu typu „a žhavou zprávu o tom, že se Kolumbus vypravuje do Indie, bys tam neměl?“ Ale postupem času mi došlo, že ne vše, co je známé mně, je známé všem. A protože to může platit o ledasčem, rozhodl jsem se, že mi to bude jedno. Prostě pokud jsem o něčem ještě nepsal já, budu se k tomu chovat, jako by o tom nepsal nikdo. A vy si to přeberte, jak uznáte za vhodné, vážení čtenáři.

P.P.S: Ne, seriál o náboženství nekončí. Ale už to tu vypadalo opravdu podezřele, jako bych ničím jiným než náboženstvím nežil. A tak bylo na čase to trošku rozvolnit a věnovat se i jiným tématům. Proč jsem si jako první článek z kolonky nenáboženská témata vybral zrovna politiku, která mne baví tím míň, čím jsem starší, to už je otázka na jiného psychologa…

P.P.P.S: A taky jsem si slíbil své příspěvky zkrátit na únosnější délku. Věřím, že hned, jak omezím počet postskript, tak se mi to podaří.