John Oliver má ve svém pořadu Last Week Tonight rubriku How is this still a thing?, ve které si bere na paškál věci, které by už měly být jednou pro vždy věcí minulosti, protože prostě nedávají smysl. Nezastíraje inspiraci tu otevírám nepravidelnou rubriku „To mi hlava nebere“, kde se budu věnovat věcem, které mi připadají zcela jasné, ale, jak se zdá, nejsou.
Opravdu bych jen těžko hledal politické téma, u kterého bych čekal, že se na něm musí shodnout opravdu všichni, nalevo, napravo, nahoře, dole, prostě téma zcela bezkonfliktní. Ovšem ve své naivitě takřka dětské mne jedno napadá: zdravotnické nadstandardy.
Žijeme v zemi, kde nám zdravotní pojištění pokrývá určitý rozsah služeb. Pochopitelně stejně jako v jakémkoliv jiném odvětví, existují lepší a horší, dražší a levnější varianty téhož. Naše pojištění by nám mělo pokrývat „dostatečné“. Z povinného pojištění prostě nedostaneme Porsche, dokonce ani Superba, ovšem na Fabii nárok máme všichni.
Samozřejmě bychom se mohli bavit o tom, jestli má naše pojištění krýt to nebo tamto, jestli je drahé či levné, jestli je rozsah poskytovaných služeb dostatečný, nedostatečný, nebo naopak až příliš štědrý. Pro tuto debatu je to ovšem zcela irelevantní. Berme na chvíli daný rozsah zdravotního pojištění jako konstantu, ze které vycházíme.
Titanová noha lepší dřevěné
Myšlenka nadstandardů je celkem prostá: řekněme, že v úhradové vyhlášce je napsáno, že pacient má po amputaci nárok na dřevěnou soustruženou nohu v hodnotě 10 tisíc. Dřevěná noha plní svou základní funkci, ovšem není to zrovna terno. Po čase se z ní začnou odlupovat třísky, nasává vlhko a vůbec, existují lepší varianty: ocelová noha za 15 tisíc, která vydrží více a lépe vypadá, ovšem je poměrně těžká, a pak noha titanová, která je super odolná, vypadá lépe než noha před amputací a je navíc lehoučká, ovšem stojí 25 tisíc.
Ve světě, kde může pacient využít zdravotního pojištění jako základu, a pokud má touhu a prostředky si připlatit za něco lepšího, je reálná cena pro pacienta 0 korun za dřevo, 5 tisíc za ocel a 15 tisíc za titan.
Ve světě našem, kde nadstandardy ruší tu Ústavní soud, tu proti nim brojí vládní politici, jsou ceny 0 za dřevo, 15 tisíc za ocel a 25 tisíc za titan. Argumentem údajně je, že nemůžeme mít jiné standardy pro chudé a jiné pro bohaté. A to jako vážně?
A komu tím prospějete?
Absolutně nechápu, kdo mohl přijít na to, že zdravotnickými nadstandardy je chudý pacient znevýhodněn. Rozeberme si to velmi polopatě:
- je-li někdo opravdu chudý, skončí s dřevěnou nohou za 0 Kč. Tudíž člověku opravdu chudému je ve výsledku jedno, jestli nějaké nadstandardy existují nebo nikoliv.
- někdo, kdo zrovna penězi neoplývá, ovšem není na samém existenciálním dnu a záleží mu na tom, aby měl nohu pohodlnou a krásnou, si našetří 5 tisíc ze svého a má nohu ocelovou – pokud může využít nadstandardu. 15 tisíc je pro něj již příliš, tudíž ve světě nadstandardů nedosáhne na titan, ovšem bez nich se bude muset spokojit se dřevem.
- někdo, vydělávající tak nějak průměrně bude schopen si ušetřit 15 tisíc, a pokud může využít nadstandardu, pořídí si Rolls-Royce mezi umělými nohami, titanovku. Ve světě našem už bude titan mimo jeho možnosti a bude se muset smířit s nohou ocelovou.
- no a pak tu máme opravdové boháče. Těm je to vlastně jedno, prostě zacálují 15 nebo 25 tisíc, podle toho, jaký dostanou účet, ani si moc nevšimnou rozdílu, a odkráčí jak Terminátor na noze z titanu.
Kdo z pacientů je na tom tedy ve světě nadstandardů hůře? Nikdo. Nejhorší, co se vám může stát, je, že na tom budete úplně stejně. A to v případě, že jste na opravdovém příjmovém dně nebo vám prostě dřevěná noha stačí. Neplatíte nic. Ve všech ostatních případech jste na tom lépe s nadstandardy. Buďto platíte méně nebo máte lepší péči. Opravdu tedy nechápu, jak je někdo schopen argumentovat starostí o pacienta proti nadstandardům.
Inu dobrá – kdo na tom může tratit? Zdravotní pojišťovna? Ta asi těžko – v obou případech zaplatí stejně bez ohledu na to, co si pacient vybere za variantu. A z dlouhodobého hlediska zaplatí ve skutečnosti méně – ti, co si vyberou nohu kvalitnější, ji budou potřebovat vyměnit později a v průběhu jejího využívání budou schopni být aktivnější, protože je bude jejich kompenzační pomůcka méně omezovat.
Nebo že by na tom tratili výrobci? Jak by mohli tratit na tom, že si pacienti budou volit dražší výrobky? Pochopitelně, pokud se některý výrobce bude mermomocí držet výroby pouze soustružených dřevěných noh, bude na tom tratit, ovšem jiní na tom zase vydělají a nikdo přece nikomu nebrání, aby vyráběl nohy ještě dražší a víc de-luxe pro opravdové Babiše, pro které ani ten titan není tím pravým ořechovým, a kteří chtějí mít nohu z adamantia.
Nebo je na tom hůře stát? Jak, tím, že má spokojenější občany, kteří mohou déle, lépe a spokojeněji pracovat a utrácet, může stát trpět?
Vysvětlí mi to někdo?
To není řečnický obrat – opravdu, vysvětlí mi někdo, jaký může existovat alespoň zdánlivě logický argument, která je proti nadstandardům? Není nutné, abyste s tím argumentem souhlasili, považovali jej za morálně či faktický správný, jen mi prosím dejte vědět, jestli nějaký existuje. Protože jiný argument než ten o sousedově koze mi hlava prostě nebere.
Doplnění
Brbla přišel se zajímavou konstrukcí: „Změň úvahu - základ je papírová noha, která vydrží den a stojí deset korun (každý den Ti dají novou, ale drolí se to, bortí a je to opruz to stále řešit). Dřevo je první úroveň nadstandardu. Skoro každý půjde alespoň do dřeva…“
Ušetří tedy pojišťovna, protože většina je pod tlakem okolností více méně donucena základ přeskočit a jít do nějaké placené verze - a pojišťovna se tak vyhne placení toho základu. Možná na tom něco bude. Rozhodně to není argument, který by někdy nějaký politik byl ochoten vypustit z úst, ale je to aspoň argument.
I když si osobně myslím, že ono to stejně nakonec bude o té sousedovic koze... Aneb jak říká Pixy: „…základní hnací myšlenkou není aby se měli všichni dobře, ale aby se měli všichni stejně. Logiku spláchnout, prosím.“
Komentáře