TLTR verze: demokracie, respektive respekt k názoru druhých, dle mého názoru neznamená, že každý názor budu přijímat jako stejně vážící. Plně respektuji právo kohokoliv na to mít jakýkoli názor. Stejně tak si vyhrazuji své právo myslet si o některých názorech, že jsou bohapustá blbost a říct to nahlas. Právo si něco myslet považuji za automatické, právo na respekt je potřeba si zasloužit. Právo na nekritizovatelnost cizích názorů je blbost.
Neboli: Ne, každý názor nemá stejnou hodnotu.
Na úvod malý disclaimer. V některých debatách se trošku zaměňuje pojem demokracie a svoboda slova. Jakkoliv to nejsou synonyma (a jedno automaticky neimplikuje to druhé), pro tento příspěvek na tuto hru přistupuji a budu tedy slovo demokracie používat i tam, kde v principu o demokracii až tolik nejde.
A nutno také upozornit na skutečnost, že i pojem názor se v poslední době používá poněkud volně. Nějak se občas zapomíná, že názor není totéž jako fakt. Rozdíl je v tom, že názor opravdu může mít každý, jaký chce (ať už jakkoliv pitomý), u faktů tato volnost neplatí – fakt je buďto pravdivý nebo ne a není předmětem názorové debaty.
Jakkoliv jsem podobný článek měl v úmyslu napsat už nějakou dobu a poněkud obecněji, tento konkrétní impuls vychází v principu ze tří typů reakcí, se kterými jsem se v průběhu vášnivých debat na sociálních sítích setkal, proto je zde uvedu a následně vysvětlím své reakce na jejich základě (dovolím si parafrázovat):
- Nevolím, protože se o politiku nezajímám a ať vyhraje kdokoliv, bude to stejná sebranka. Případně si nemyslím, že je to důležité, takže se o to nezajímám, a proto nevolím.
- Volím Zemana, protože je to člověk, jako my normální lidi, který nám rozumí, mluví našim jazykem, je přímý a upřímný, nebojí se říct věci, jak si je myslí, i když se to rádoby elitám nelíbí, brání naši zemi proti cizákům.
- Drahoš a lidi, kteří ho volí, žijí v jiném světě, na nás chudé, průměrné (či dokonce podprůměrné) občany se dívají svrchu, mluví nesrozumitelným jazykem, chtějí naši zemi rozdat středoasijským hordám.
A teď si to rozeberme bod po bodu.
O politiku se nezajímám
Popravdě, pokud někdo nevolí (a k tématu se nevyjadřuje), protože ztratil k politice důvěru a pod tímto dojmem se o ni přestal zajímat, je to stanovisko, které sice nepokládám za příliš zdravé, nicméně ho dokážu poměrně pochopit. Politická „elita“ naší země je až příliš často elitou pouze v olbřímích uvozovkách a je občas velmi těžké nebýt politickou scénou zhnusen.
Nicméně i přestože tento názor na lidské úrovni chápu, považuji tento přístup za nesprávný, protože prohlásit všechny „nahoře“ za stejnou pakáž a neprojevit snahu hledat mezi slepými alespoň jednooké vede k tomu, že nás povedou právě ti nejslepější. Politika i volby samotné budou vždy hledáním kompromisu a málokdy se člověk dostane do volby mezi Hitlerem a Stalinem.
Ale budiž, jakkoliv mi to přijde hloupé, jsem schopen to do určité míry respektovat. Co určitě nerespektuji, je přístup: o politiku se nezajímám, nic o ni (dokonce programově) nevím, ale mám potřebu se k tomu vyjadřovat. Jakýkoliv názor uvedený touto premisou je hoden více méně automatického opovržení.
Pokud se o něco nezajímám, přiznám, že o tom nic nevím, a aktivně se toho neúčastním, zbavuji se svého práva na názor, respektive na to, aby ho někdo bral vážně.
Zeman je náš člověk
Ano, Zeman je asi „vaším“ člověkem, když ho volíte. A to pro mne opravdu je důvod k tomu, abych nedokázal přijímat vaše názory s dostatečnou vážností.
Není to z důvodu, že Zeman reprezentuje (či reprezentoval) druhou stranu politického spektra. Není to ani z důvodu jeho nepříliš lichotivého vzhledu (nakonec co mám já povídat), nebo jeho zdravotního stavu.
Je to kvůli tomu, že je to člověk, kterému se nedá věřit ani dobrý den (nevedu kampaň, nikdy nepůjdu do debaty, půjdu do dvou debat, půjdu do čtyř debat, propustím kancléře, pokud nebude mít prověrku, článek je vlevo dole, nikdy jsem netvrdil, že důchodci mají platit v nemocnici, nikdy jsem netvrdil, že je minimálně půlka lidí neschopná se zodpovědně rozhodnout, atd. atd., pokračovat by se dalo prakticky donekonečna. Není to tak, že by mu občas něco uteklo, de-facto celá jeho politická strategie, minimálně od příchodu na hrad, je založena na programovém lhaní a nedodržování slibů).
Je to člověk, který un bloc uráží své oponenty či nepohodlné skupiny (novináři jsou hnůj), a to nejen v okamžiku, kdy je vystaven nutnosti odpovědět na něco nepohodlného, ale tak nějak ze sportu i bez sebemenšího vyprovokování.
Je to člověk, který sprostý jako kanál, a to způsobem puberťáka, který má potutelnou radost, když může svou sprostotu protlačit do nějakého přímého přenosu.
Je to člověk, který vyjadřuje svůj obdiv prakticky výhradně diktátorům toho nejhoršího zrna. Novináře by střílel, stabilizaci společnosti by se nechal vyučovat v Číně, vzhlíží k Putinovi či Trumpovi. Táhne nás nezakrytě na východ, přičemž za slovo východ si v této větě dosaďte vše, co pohrdá demokracií, evropskými hodnotami atd.
Je to člověk, který si myslí, že pro něj pravidla neplatí. Ať už se to týká více méně klukovin (kouření v nekuřáckých prostorách), po věci závažné (ignorování ústavy a zákonů, rozhodnutí soudu atd.), považuje se za nadčlověka, který může vše.
Obklopuje se lidmi vyloženě škodlivými. Ovčáčkem a Minářem počínaje, Nejedlým konče.
Atd. Atd. Atd.
Ne, pokud na Zemanovi někdo dokáže dostatek pozitiv, které toto všechno převáží, nebo pokud dokáže tento nekonečný seznam negativ ignorovat, není to pro mne člověk, kterého bych měl důvod si nějak zvlášť vážit, i když mne kvůli tomu někdo obviní z neschopnosti respektovat názor druhých. Naopak, je to pro mne důvod, dívat se na takového člověka skrz prsty, protože prostě jeho hodnoty považuji za odpudivé.
Považovat Zemana za etalon přímosti a upřímnosti nejde považovat za cokoliv jiného než za špatný vtip. A ty, kteří něco takového tvrdí, za hodně špatné šprýmaře.
Drahošovi kavárníci jsou proti normálním lidem
Snad mne nikdo nemůže obvinit z nekritického obdivu k Drahošově prezentaci, sám s nejedním jeho názorem nesouhlasím, o jeho schopnosti je veřejnosti prodat nemluvě. Přesto si myslím, že mohl být dobrým prezidentem, který by konečně nebyl pro zemi ostudou (byť přiznávám, že kdyby proti Zemanovi kandidoval Belzebub, volím Belzebuba).
Přestože si myslím, že se Drahošovi nedá upřít úroveň, důvěryhodná minulost, a obecně řečeno volitelnost, v žádném případě si nemyslím, že by nebylo za co ho kritizovat.
Ovšem to, za co byl Drahoš kritizován, co mu bylo předhazováno, to zavánělo absurdistánem. Byl obviněn z toho, že byl stbákem, že podporuje nelegální migraci (byť se proti ní od začátku vyhrazoval na můj vkus občas až příliš vehementně, ale co mu nakonec zbylo), že je to kandidát „inteligence“ (jako by inteligence byla pohlavní nemoc) proti obyčejným lidem, že je neschopný, přičemž slova profesor či slušnost byla vyslovována jako nadávka.
Neměl bych nic proti kritice Drahoše. Ovšem pokud je vedena takřka výhradně použitím argumentačních faulů či kompletně vylhaných faktů, pak pro mne někdo, kdo tyto fauly používá v debatě jako své „názory“ opět není hoden toho, abych jeho názory bral vážně a respektem.
Jsem tedy „nedemokrat“?
Možná, někteří si to asi budou myslet i po přečtení tohoto článku, ale já se tak necítím a mám pro to několik důvodů:
- Jakkoliv platí výše napsané a nebudu nikomu tvrdit, že se mi výsledky voleb líbí, respektuji je, neorganizuji žádný odboj, dokonce si ani nepřeju, aby Zemanovi Ovčáček vařil co nejsilnější kafe, aby to s ním co nejdříve šlehlo. Ano, nelíbí se mi, že elementární lidská slušnost opět dostala na prdel, ale beru to jako fakt.
- Ano, je pravda, že pro Zemana a lidi, kteří ho podporují, mám pouze slova pohrdání. (Nebudu alibisticky tvrdit, že si jejich názorů vážím, či že je dokonce chápu, nebyla by to pravda.) Není to ovšem proto, že bych se jejich názory nezajímal, nezvážil je a šmahem je odsoudil, právě naopak. Snažil jsem se druhou stranu pochopit seshora i zespoda, zprava i zleva. A na základě této analýzy jsem došel ke svému názoru, že názory této konkrétní druhé strany nejsou hodny respektu, jsou založeny na lžích, na překrucování, na programové slepotě k faktům.
- Dokážu mít respekt pro názory, které jsou v přímém rozporu s názory mými. Nicméně tyto názory musí mít nějaký argumentační základ. Nesmí vycházet z evidentních lží. Pokud mi někdo bude tvrdit, že se má více přerozdělovat, protože trh nemůže fungovat spravedlivě a neschopnost není důvodem, proč by se někdo měl mít hůř než člověk schopný, budu s tím zuřivě nesouhlasit, ale dokážu si představit (a dokonce sám přednést) x argumentů, které tento pohled na svět podtrhne. Pokud bude někdo tvrdit (pozor, přichází hyperbola), že mají třeba ajťáci odevzdávat celou svou výplatu na chudé, protože žerou děti, není to názor hodný jakéhokoliv respektu, je to prostě blbost. Jakkoliv to asi zní absurdně, mezi zmiňovanými kritiky mé nedemokratičnosti jsem vypozoroval naprosté přesvědčení, že oba dva výše zmíněné typy „názorů“ bych měl respektovat stejně a neměl se vůči jejich nositelům vyhrazovat.
Takže asi tak. Ano, snažím se vyslechnout každý názor. Obzvláště pochází-li od přátel nebo jinak pro mne zajímavých či důležitých lidí. Ale absolutně nehodlám kolem každé kraviny, kterou někdo vyřkne chodit po špičkách, abych se ho nedotkl, nebo abych náhodou nebyl obviněn z toho, že nerespektuji názor jiný.
Plně respektuji právo každého na názor. Ovšem pokud někdo plácá 3,14čoviny, hodlám i nadále je 3,14čovinami nazývat. Právo na názor není automatické právo na respekt.
Jako bonus na závěr: A ještě k tomu hraješ golf a chodíš do drahých restaurací…
Co mne rozsekalo asi nejvíc, byl jeden z posledních komentářů na téma, jestli jsem schopen přijmout názory ostatních nebo nikoliv. Byla to reakce na můj už poměrně napruzený komentář (navíc sepisovaný ve dvě ráno v taxíku z hospody, kde jsme zapíjeli výsledky voleb), takže by mne popravdě ani nepřekvapilo, kdyby se vůči němu někdo ohradil. (Přičemž musím zdůraznit, že použitý nekorekní tón „Sorry Vašku, jsi debil“ nebyl použit přestože je Vašek můj dobrý kamarád, ale protože je můj dobrý kamarád, a jsem si téměř jist, že to zkousne.)
V principu mi z toho vyplynulo, že protože jsem líný povaleč (rozuměj nedělám rukama a dovolím si mít jako koníčka golf, neřku-li, že si občas zajdu do poměrně drahé restaurace, která dokonce ani nemusí být v Čechách), nedokážu pochopit lidi, kteří to mají těžké. Že prý když budu pár dní pracovat rukama, uvidím všechno jinýma očima.
Logiku tohoto už jsem teda opravdu nedal.
Já mám k lidem, kteří pracují rukama respekt veliký. Mockrát jsem nakonec zmiňoval svého tatínka (vyučeného truhláře) jako vzor v mnoha nejen životních ale i pracovních situacích. Nicméně to je pro toto téma zcela irelevantní.
Co relevantní je, je fakt, že ať už člověk je jaderným fyzikem, bankéřem nebo truhlářem či zedníkem, v okamžiku, kdy se někde nahlas projeví, musí počítat nejen s poplácání po ramenou ale i s kritikou. A pokud bych měl přijmout fakt, že s nedostatkem (formálního) vzdělání nebo s fyzickou náročností práce stoupá právo akceptovat žumpu jako standard našich nejvyšších představitelů, pak musím prohlásit jediné – sorry, ale pochopit logiku tohoto uvažování nejsem schopen a jako fakt to tedy nepřijímám.
A plně doufám, že kdybych se někdy musel začít živit rukama, tak že by to neznamenalo, že začnu věřit relativizaci pravdy a slušnosti.