Nominace na Bludný balvan: Jiří Grygar a Sisyfos

Definice termínů

Protože je mi jasné, že ne každý musí na první dobrou vědět, o čem je vlastně řeč, bude asi dobré začít tím, kdo je to vlastně v tomto kontextu skeptik a o čem jsou ceny Bludný balvan.

Skeptik je jednoduše řečeno člověk, který věří v kritické myšlení, logiku a vědeckou metodu. Aby skeptik o něčem prohlásil, že je to pravda, potřebuje, aby to něco bylo doloženo nějakým důkazem. Takový důkaz musí být ověřitelný. Pochopitelně ne vše, čemu skeptik „věří“, si ověřil sám osobně, nicméně ví, že pokud bude mít o nějakém takovém tvrzení pochybnosti, musí existovat možnost se v daném tématu dostatečně vzdělat a reprodukovat proces, na základě kterého bylo toho kterého závěru dosaženo. A v případě, že se vzdělá dostatečně a zjistí, že v původním důkazu byla bota, je osudem původní teorie, jakkoliv se zdála krásná a na první pohled pravdivá, odebrat se na smetiště dějin. Pokud o něčem něco není známo, může být (na základě určitých rozumných předpokladů) vytvořena hypotéza, že by něco nějak mohlo být. Ovšem dokud se hypotézu nepodaří měřitelně prokázat, není možné ji jakýmkoliv způsobem vydávat za fakt. A pokud je položená otázka nad rámec dosavadního lidského poznání, říká skeptik „nevím“ a nevymýšlí si nepodložené odpovědi. Říká se tomu věda. Ne každý skeptik musí být vědec, nicméně žádnému skeptikovi by neměla na jakékoliv téma stačit odpověď „nevím a proto je to věc nadpřirozená“ popřípadě „neumím to dokázat, ale je to tak, věřte mi“.

Bludný balvan je cena Českým klubem skeptiků udělovaná těm, kteří tvrdí bludy. Tyto bludy jsou buďto neověřitelná tvrzení (většinou dosti obskurní) vydávaná za fakt, případně jde o tvrzení vyvratitelná poměrně snadno (a to je ještě častější). Častými laureáty těchto cen jsou proto nejrůznější komunikátoři s civilizacemi z triliony (sic) světelných let vzdálených světů, pseudoléčitelé, kreacionisté, propagátoři vnitřního zraku atd.

Hlavně abychom se někoho nedotkli

Jedná se o činnost veskrze záslužnou. Nicméně pokud se podíváte na historii těchto cen, nemůžete se zbavit pocitu, že náš imaginární Sisyfos má sice na tváři permanentní ironický až povýšenecký úsměv, ale je tomu tak proto, že si vybírá velice snadné cíle, u kterých nehrozí, že by vzbudily sebemenší pohoršení většinové společnosti.

Je jistě úsměvné (byť v určitých případech současně i společensky nebezpečné), pokud laureát předpovídá konec světa, komunikuje s Aštarem Šeranem, propaguje brethariánství či léčení virgulí, ale podobné balvany dokáže v klidu a s podobnou erudicí udělovat i spolek nadanějších žáků druhého stupně základní školy. Ne že by si tyto aktivity nezasloužily, aby respektovaný odborník řekl, že je to blbost, nicméně v principu je to podobné, jako navštívit blázinec a smát se bláznům za to, že jsou blázni. Poněkud laciné.

Jistě, jsou i témata, kterým se Balvany věnují, která na první pohled mají ve společnosti větší posluchačskou základnu a která jsou současně ve výsledku značně nebezpečná (např. homeopatie), nicméně nemůžu se zbavit pocitu, že i tady se hraje na to, že jsou dostatečně okrajová, aby se pokud možno nedotkla citů příliš mnoha lidí včetně – a teď už se konečně dostáváme k samotné nominaci – některých členů, kteří se veřejně hlásí k tvrzením, která jsou v přímém rozporu se samotnou podstatou skepticismu.

Nominace

Rád bych proto na cenu Bludný balvan nominoval:

RNDr. Jiřího Grygara, CSc. za jeho tvrzení, že mezi náboženstvím a vírou nemohou vzniknout rozpory a schopnost současně se hlásit ke skepticismu i katolické víře.

Spolek skeptiků Sisyfos za jeho alibistický a vůči ostatním pseudotvrzením nekonzistentní přístup k náboženství, zjevně motivovaný pouze jeho společenskou rozšířeností a mírou akceptace, a za to, že jeho předním představitelem je člověk, jehož tvrzení jsou v přímém rozporu s myšlenkami skepticismu.

Zdůvodnění

Zaprvé je nutno říci, že nikterak neberu panu doktorovi (ani nikomu jinému) jeho právo na víru v toho či onoho boha. Jakkoliv si o tom myslím své (a mám na to téma již rozepsaných pár textíků), bylo by ode mne vrcholně netolerantní odpírat komukoliv právo v něco věřit. Sice to zase mně neubírá právo onu víru kritizovat jako blud, ale to, že někdo v něco věří, je jeho věc.

Co ovšem akceptovat nejde, je hlášení se současně k tomu, že jsem vědecký skeptik i věřící, o to víc, pokud se jedná o víru založenou na Bibli (tj. knize odporující sama sobě snad úplně ve všem).  Skeptik prostě nemá právo na myšlenkovou zkratku „nevím, tudíž bůh“.

Věřící skeptik je totéž jako kozel zahradníkem, vegetarián z přesvědčení provozující masnu, alkoholik pracující v protialkoholní léčebně nebo, abychom nemuseli chodit moc daleko, katolický kněz veřejně deklarující svůj ateismus.

Není předmětem tohoto textu hodnotit, jestli je v pořádku být knězem či ateistou. Je však zřejmé, že není dost dobře možné být obojím. Jsou prostě v životě volby, které je nutné udělat a varianta „volím vše“ není k dispozici.

Sám Sisyfos by si nominaci zasloužil již za pouhý fakt, že jeho nejznámějším představitelem je člověk se schopností podobného doublethinku.

Kdyby se klub tvářil, jako že o daném problému neví, možná by se ještě daly zamhouřit oči a předstírat, že jde o věc, která prostě nikoho nenapadla. A pochopitelně na ni upozornit. Jak je ovšem zřejmé z jeho stránek, je si tohoto tématu Sisyfos dosti dobře vědom. Nezlobte se na mne, ale pokud nahradíme náboženství něčím jiným, bude logická argumentace stejně děravá, jako v případě těchto „obhajob“, jen to bude asi zřejmější.

Zdá se, že schopnost přistupovat k tématu náboženství se zcela jiným metrem než k tématům ostatním, rovněž založeným na prostém osobním přesvědčení, že něco nějak je, důkazů netřeba, je motivována především nízkou společenskou akceptovatelností stavit se do otevřeně kritické pozice vůči zdánlivě něčemu tak nekritizovatelnému, jako je náboženství a víra, nemluvě o faktu, že by společenství v opačném případě přišlo o některé své prominentní členy.

Hlavním důvodem, který mne k sepsání této nominace vedl, je pak fakt, že vědecká (a jistě zasloužená) reputace pana doktora i spolku samotného, jaksi automaticky podkopává samotnou hlavní činnost, kterou se Sisyfos snaží provozovat, a dává do rukou ostatních laureátů celkem silnou zbraň: v podstatě každý homeopat či jiný pseudovědec má na tomto základě poměrně nezpochybnitelné právo říct: „co mi budete říkat, já v toto prostě věřím a to, že to nejde dokázat, mi nebere právo, šířit mou víru dál mezi lidi. Vy taky věříte v něco, co nejde dokázat a hlásáte to jako pravdu.“

Podobně, jako je zřejmé, že fakt, že někteří již ocenění laureáti Bludných balvanů jsou nositelé mnoha vědeckých titulů, zvyšuje relevanci udělení této ceny, protože veřejnost má podobně otitulovaným osobnostem pochopitelně větší tendenci věřit, zaslouží si v tomto příspěvku nominovaní ocenění více, než nějaký anonymní člověk tvrdící totéž. Může totiž vzniknout falešné zdání, že když blud hlásají lidé, jejichž prací je bludy vymýtat, o blud se nejedná.

Pár poznámek pod čarou

Zaprvé: pokud to není z předchozího textu zřejmé, tak pro jistotu: pana doktora Grygara si coby astronoma, astrofyzika a popularizátora vědy velice vážím. Jeho televizní pořad a ještě více kniha Okna vesmíru dokořán pro mne byly v dětství opravdu inspirující a nikterak nezpochybňuji ani jeho erudici v rámci „opravdové“ astrofyziky, kam mé omezené vzdělání ani zdaleka nesahá. Tento článek nebyl motivován neúctou k jeho osobě, naopak. Jedná se o vyjádření údivu a, přiznávám bez mučení, zklamání, že tento můj do jisté míry dětský i současný idol je schopen současně debunkovat pseudovědu a současně tvrdit, že protože něčemu nerozumíme, jedná se o okno víře otevřené dokořán.

Zadruhé: jak jsem zmínil výše, mám v plánu uveřejnit pár textů, o kterých vím, že se pravděpodobně dotknou lidí, které mám v jiných ohledech rád. Dlouho jsem zvažoval, jak toto téma otevřít, aby to nebylo hned ze začátku příliš útočné. A pak mne napadlo: jak začít jemněji, než útokem do de facto vlastních řad. A aby bylo úplně jasno – primárním účelem tohoto textu ani těch, které teprve přijdou, není někoho naštvat, ale donutit k zamyšlení.

Zatřetí: obávám se, že nominace v cenu proměněna nebude. Formou mailu jsem ji posílal do Sisyfa již před cca rokem a půl a mezi letošními ani loňskými laureáty jsem ČKS ani pana doktora Grygara nenašel. No uvidíme, třeba když to bude takto veřejně… :)